Nacházíte se na stránce:O knihovněHistorie knihovny

Městská knihovna Žamberk

Půjčujeme knihy, časopisy, audioknihy, e-knihy, společenské hry a mapy.

Pořádáme kulturní a vzdělávací akce pro veřejnost a školy.

Historie knihovny

Pravděpodobně nejstarší knihovnu v Žamberku měla fara, sloužila však především potřebám duchovních. Veřejnosti přístupná nebyla ani knihovna žamberského zámku, která se postupně rozrůstala a v r. 1940 obsahovala několik tisíc odborných i zábavných svazků v několika jazycích a také mnoho vzácných tisků v uměleckých vazbách. První knihovnu, sice soukromou, ale určenou pro potřeby veřejnosti, provozoval knihař Josef Chramosta v Nádražní ulici, v jehož majetku bylo asi tisíc knih, které za malý poplatek půjčoval zájemcům.

 

Důležitým krokem vpřed bylo ustavení kroužku přátel četby a založení spolku Čtenářská beseda v r. 1880. Spolek nakupoval zprvu časopisy a později také knihy a zapůjčoval je spoluobčanům. Svoje působiště Čtenářská beseda několikrát změnila – do roku 1889 měla své místnosti v hotelu Modrá hvězda, poté do roku 1897 v domě Milenka na náměstí a nakonec zakotvila v místní sokolovně. V r. 1898 fungovala již také knihovna dámského odboru Národní jednoty severočeské, která ze svého fondu, čítajícího 280 knih, půjčovala i nečlenům. Čtenářská beseda v r. 1904 ukončila svoji činnost a knihy předala Tělocvičné jednotě Sokol Žamberk, která tehdy rovněž měla svoji knihovnu. V té době v ní došlo k velkému nárůstu počtu knih, knihovna  dostala i svoji čítárnu a byla otevřena členům TJ Sokol každou neděli a svátek.

 

Důležité kroky ke zřízení veřejné lidové knihovny se datují do roku 1913, kdy se rozhodlo o sloučení několika v tu dobu fungujících spolkových knihoven: knihovny TJ Sokol, knihovny místního odboru Národní jednoty severočeské, knihovny řemeslnicko-živnostenské besedy a knihovny národně vzdělávací jednoty "Havlíček“, a tím by měla veřejná knihovna do začátku na tři tisíce svazků. Původně měla být knihovna umístěna na radnici, ale v roce 1915 bylo rozhodnuto, že knihovně budou bezplatně pronajaty dvě přízemní místnosti v domě čp. 177, kde byla v tu dobu také obecní kancelář a síň zastupitelstva.

 

Na památku 500. výročí smrti Jana Husa se vedení města usneslo „nechť lidová knihovna ta sluje Husovou“.

 

Půjčovat se začalo dne 3. dubna 1916 a knihovna byla otevřena každé pondělí od 20 do 21 hod. Knihy si mohl půjčit každý obyvatel města i jeho nejbližšího okolí. Měl právo si knihy půjčit zdarma, ale nejvýše tři svazky najednou, a to na dobu dvou týdnů, po uplynutí této doby musel požádat knihovníka o prodloužení. Knihovníkem, který měl v tu dobu významnou zásluhu na rozvoji čtenářství v Žamberku, byl pan Jiří Mazura, žamberský obchodník, který se po mnoho let věnoval vedení Husovy knihovny jako svému poslání a práci knihovníka vykonával zdarma.

 

V r. 1918 byl uzákoněn požadavek, aby knihovníci absolvovali státní zkoušku, jejímž složením získali i žamberští knihovníci osvědčení o knihovnické způsobilosti. Přesto ještě mnoho let trvalo, než se z dobrovolníků stali placení profesionální knihovníci. Činnost knihovny sledoval a hodnotil též „Vzdělávací sbor pro Žamberk a okolí".                       

 

V archivních materiálech je také doložen návrh stanov pro veřejnou čítárnu a lidovou knihovnu a statistické hlášení z roku 1919. Z dokumentů je patrné, že knihovnu a čítárnu spravuje kuratorium. Čítárna je otevřena již denně a je také přístupná všem zdarma. Správci čítárny byli žamberští občané Jaroslav Valášek a Ludvík Michalička, každý kromě dohlížení, vedení korespondence, nákupu časopisů a pečování o pořádek a dozor, „na dotazy v knize přání a stížností projevené jest povinen do tří dnů odpovědět a pokud možno ihned o nápravu se postarati“. V čítárně jsou vyloženy 84 časopisy, deníky, týdeníky, měsíčníky (politické a odborové a beletristické). Postupně pak během let se knižní fondy dále rozrůstaly a výrazně stoupal počet čtenářů.

 

Dům čp. 177 na rohu tehdejšího Mírového náměstí, kde knihovna dlouhou dobu sídlila, byl v sedmdesátých letech 20. století navržen k demolici, na jeho místě je nyní parčík nad schody. Oddělení pro dospělé se proto v létě r. 1971 přemístilo do Nádražní ulice naproti poště. Prostory tam byly stísněné, mnoho knih muselo být uloženo ve skladu. Dětské oddělení v té době již několik let sídlilo v Nádražní ul. 114, na okraji tehdejšího Bublova náměstí. Nové prostory získala knihovna až v r. 1981, kdy se oddělení pro dospělé přestěhovalo do prvního patra tělocvičny gymnázia v Komenského ulici. Dětské oddělení následně obsadilo uvolněné prostory po půjčovně pro dospělé. Avšak již počátkem devadesátých let začalo gymnázium uplatňovat svůj nárok na prostory, ve kterých se dosud knihovna nacházela. Bylo nutné opět vyřešit, kde knihovně zabezpečit vhodné sídlo. Proto po uvolnění prostor po zrušených učebnách SOU elektrotechnického Letohrad v Nádražní ulici bylo rozhodnuto přebudovat část školní budovy  pro potřeby Městské knihovny. Náročná rekonstrukce započala v r. 2000.

 

Nové prostory knihovny byly slavnostně zpřístupněny 1.června 2001. Nachází se zde oddělení pro dospělé i dětské čtenáře a čítárna vybavená internetem pro veřejnost a sloužící současně jako prostor pro pořádání přednášek, besed a výstav.

 

Od samého počátku se staly knihovnické služby nezbytnou součástí veřejného života města. Základní úloha knihovny – zpřístupňovat knihovní dokumenty, podávat informace, přinášet vzdělání i zábavu, podílet se na předávání kulturních hodnot – ta se během let nezměnila, konkrétní práce dnešních knihovníků je však od minulosti v mnohém odlišná. Především rozvoj komunikačních technologií mění tradiční postupy i služby tak, aby reagovaly na rostoucí požadavky uživatelů knihovny. 

 

Knihovny obecně jsou dle průzkumů mezi uživateli chápány jako jedny z nejstálejších institucí a nejdůvěryhodnějších zdrojů poznání. Neměnným úkolem pro knihovny zůstává pečlivá a spolehlivá práce s dokumenty a informačními zdroji v tištěné i elektronické podobě. Toto jádro služeb knihoven je stále potřeba budovat, spravovat, zpřístupňovat a uchovávat.

 

Činnost knihovny po desetiletí v minulosti byla a i nadále zůstává veřejnou službou s cílem být jedním z důležitých středisek kulturního a společenského života města a umožňovat a podporovat setkávání lidí i myšlenek.